Historická beletrie není vždy otevřeným, a tedy úrodným polem pro historiky či jiné popularizátory v podobných oborech. V podstatě proto Když je napsána historická FIKCE, je vykonán náročný úkol svěřit vyprávění něco více. Nic víc a nic míň než poslání dát život hrdinům a učinit jakoukoli epochu, o které je napsáno, obyvatelnou jako čtvrtou dimenzi.
Ve Španělsku autoři jako např Jose Luis Corral o louis dřevák. Jiní ztroskotali mezi erudicí, zveřejněním bez více nebo nejaseptičtějšího popisu.
V případě Francouzský historik Ivan Jablonka Předpoklad úkolu beletrizace novelizovat historii nakonec znamenal objevy a otevření velmi odlišných cest. Jablonka totiž od vydání svého prvního historického románu nakonec řeší velmi odlišná témata, která mu přinesla nečekaný úspěch, kde se předpokládá, že vyprávění je spíše záležitostí inspirace než akademické přípravy. Kouzlo spisovatele, který je nakonec odhalen, daleko od jeho původních předpokladů...
Top 3 doporučené knihy od Ivana Jablonky
Laëtitia aneb konec mužů
Knihy vytvořené v kronice zlověstných někdy pocházejí z nejkrvavější reality. Případy vypravěčů jako Laura Restrepo nebo další, a v tomto případě Jablonka. Spisovatelé, kteří nám z pečlivého výzkumu a emocí detailů posílají anekdoty, které nepřekračují oficiální vyšetřování nebo zpravodajství. Citlivost ve službě nezbytných příčin, které nás smiřují s naším světem.
Protože příšery nemohou obývat náš svět a chovat se, jako by nic, v tom smyslu, že vše zůstává v naší paměti jako krátký televizní řez ve zprávách. Vzpomínka na tyto oběti, které padnou do spárů nejhorších predátorů naší společnosti, si zaslouží důstojnost, vzpomínka proměněná v knihu, varování pro námořníky a povědomí o stínech, které se nad námi rýsují častěji, než si myslíme.
Laëtitii Perraisové bylo osmnáct let, když byla znásilněna, zavražděna a rozřezána na noc 18. ledna 2011. Zločin se dostal do novin a šokoval Francii. Tato srdcervoucí kniha pojednává o strašidelném zločinu a politických, sociálních a soudních reakcích, ale především rekonstruuje příběh zavražděné dívky.
Kempovacím vozem
Někdy se v nejagilnější formě literatury stručné v jejích popisech a agilní ve svém vývoji ocitáme s tíhou nejhlubších úvah.
To je v podstatě vzorec Jablonky, i když se zdá, že více než stylem je to prostě přirozený způsob vyprávění jejich příběhů, bez ohledu na to, jak těžké nebo intenzivní tyto tahy štětcem nakonec jsou, které spojují kapitoly z jemného pozvání pro čtenáře strávit scény, dialogy a ticho ...
Tato kniha však není novým popisem tragických událostí, jako je případ Laëtitie. Přinejmenším ne. Protože výlet rodiny Jablonky v obytném autě vyhlíží do toho ráje vzpomínek na dětství. V tomto případě posílený obrazem svobody a společenství rodiny, která byla zahájena, aby pro všechny viděla svět na jihu podmanivé Evropy.
Ale autor samozřejmě v takovém osobním příběhu zachraňuje i tu méně přátelskou stránku. Protože během té doby rodinného volnočasového cestování se samozřejmě objevují postavy jejich rodičů, zvláště těch jejich otce, odhodlaných spálit štěstí ve svých dětech. Ráj dětství, ve kterém trpěl, když byl zbaven svých rodičů v ohavném nacistickém holocaustu a o kterém vyprávění podává dobrou zprávu.
A román je složen právě z těch pohledů na obou stranách zrcadla, kolem cesty do krajnosti užívané ze strany dětství a zachráněné ve zralosti stejným dítětem, které objevuje nové detaily v paměti těch rodičů daleko z minulosti .
Velké vzpomínky na náš život jsou záblesky, možná idealizované okamžiky, ale vyvolávané tou melancholií, někdy opojné. A Ivan je věrný té pomíjivé konstrukci štěstí, skládající skákací blog mezi vzpomínkami, vůněmi, prchavými krajinami na palubě obytného vozu, konverzacemi, písněmi a měnícími se perspektivami dětství a dospělosti. Selektivní a beletrizovaný životopis o jednom z těchto výletů, těch rodinných dobrodružstvích označených jako zásadní pasáže z knihy našich životů.
Spravedliví muži
Nikdo není lepší než historik, jako je Jablonka, aby provedl upřímné cvičení v úvahách o ženách v historii, s okraji a zátěží, které dnes dosahují svými vynikajícími dluhy ...
Patriarchát, feministická revoluce, rovnostářská společnost: zde jsou koncepty, na které se tento ambiciózní esej Ivana Jablonky zaměřuje. Pokud v šokující kronice Laëtitia aneb konec mužů Autor představil extrémní případ, kam až může toxická maskulinita dojít, zde tuto problematiku rozsáhle analyzuje z historického, sociologického a kulturního hlediska.
Kniha se zabývá původem patriarchátu ve společnostech a náboženstvích, a to na základě skutečnosti, že bez schopnosti rozmnožování se člověk rozhodl vhodně ovládat společnost. To vede k toxickým maskulinitám, které je třeba překonat za předpokladu nových modelů, které nejsou založeny na mužnosti a násilí.
Je to cesta ke skutečné rovnostářské společnosti s genderovou spravedlností, která za sebou nechává patriarchální model. A toto předefinování maskulinity je doprovázeno emancipací žen v záležitostech, jako je milování a dobývání, jako je sebeuspokojení a výslovný souhlas. Brilantní a nezbytná kniha, která řeší žhavé téma s dlouhým pohledem a bez dogmatismu.
